proč být v odborech

KategorieKategorie: O nás

Všeobecná neznalost problematiky odborů (a to odborářů i neodborářů) mě vede k tomu, abych vám přiblížil rozhovor, kterému jsem byl přítomen. Proběhl při obědě v naší jídelně.

Seděl jsem u stolu s pár kolegy, když kolem procházela předsedkyně odborů a nesla si oběd. Můj kolega ji pozval, aby si přisedla a s námi poobědvala. Předsedkyně přisedla a po chvilce se začal docela zajímavý rozhovor.
„Předsedo, mám určitý pracovní problém se svým nadřízeným“, spustil můj kolega, „nevíš náhodou, který právní předpis tuhle problematiku řeší?“
„Základním právním předpisem, který řeší problematiku pracovněprávních vztahů, je zákoník práce, jinak je to zákon č. 262/2006 Sb.“
„Platí tento předpis pro všechny firmy?“ pokračoval kolega.
„Ano, ale přesto nemusí být práva a povinnosti ve všech firmách či společnostech stejné“ zněla odpověď.
„To je nějaké divné, to mi musíš vysvětlit“.
„Vysvětlení je velmi jednoduché“ řekla předsedkyně a pokračovala.
„Zaměstnavatel, u kterého nepracují odbory, může vydat vnitřní předpis, ve kterém bude uvedena (když to přeženu) pouze jedena jediná věta – JEDE SE DLE ZÁKONÍKU PRÁCE. Přeloženo do češtiny – splním zaměstnancům pouze to, co mi ukládá ZP, nic víc. A není síla, která by dokázala toto rozhodnutí změnit. Ale v případě, že odbory u zaměstnavatele jsou, je situace pro zaměstnance daleko příznivější. Zákoník práce zaměstnavateli ukládá uzavřít kolektivní smlouvu, když u něj působí odborová organizace, lépe řečeno kolektivní smlouvu zaměstnavatel uzavírá pouze s odborovou organizací. Odborová organizace má pak tedy možnost vyjednat lepší podmínky, než jsou zakotveny v zákoníku práce. Ale musím upozornit, že proces kolektivního vyjednávání není jednoduchý, když to možná tak vypadá. Důležité je vědět, že kolektivní smlouva je bezesporu nejsilnější a nejdůležitější oprávnění, kterým odborová organizace disponuje. Ale to jsme se dostali daleko, původně jsi říkal něco o tom, že máš pracovní problém se svým nadřízeným, mohu ti nějak pomoci?“
Kolega reagoval slovy: „Nechci to tady vytahovat před tolika lidmi, najdu si ten zákoník práce a pokusím se najít odpověď. Ale když si nebudu vědět rady, mohu se na tebe obrátit?“ „Ale jistě, co se týče rad, nerozlišuji, zda se jedná o odboráře či nikoliv.“
Do debaty pak zasáhl další pracovník (spolujedlík u stolu), z jeho otázky vyplývá, že je odborář. „Proč by měly odbory radit i těm, kteří v odborech nejsou?“
Předsedkyně se k němu obrátila: „Myslíš si, že pro odbory někoho získáme, když budu odpovídat: Nejsi v odborech, tobě radit nebudu! Osobně si myslím, že nikoliv, spíše naopak.“
A pokračovala: „Ano, položená otázka patří mezi otázky, které mi kladou odboráři nejčastěji, jako např. proč být v odborech, proč platit členské příspěvky, když nemám prakticky žádné výhody oproti neodborářům! A musím přiznat, že tyto otázky mají své opodstatnění. I já si uvědomuji, že není spravedlivé, aby všichni pracovníci měli výhody stejné, ať jsou odboráři či nikoliv, zda se něčím přičinili nebo ne, ale já jsem zákony neschvalovala.“
Do debaty zasáhl další spolujedlík. „Já nejsem v odborech, mám se cítit provinile?“
„Nikdo po tobě nechce, aby ses cítil provinile, ale na druhé straně si uvědom, že výhody, které plynou z KS, nespadly z nebe, že se o to musel někdo postarat. A byly to odbory, které tyto výhody dokázaly zajistit a v žádném případě to nebylo jednoduché a snadné.“
„Předsedo, ty se tady stále oháníš argumentem, že já jako neodborář čerpám nějaké výhody, které „vybojovali“ odboráři, ale já si nejsem ničeho vědom. Tak o čem je řeč?“ Tato otázka s předsedkyní viditelně zacloumala, hlasitě vzdychla a pak se zeptala:“ Je tady více lidí, kteří smýšlejí stejně?“
Pár spolustolovníků souhlasně přikývlo.
Předsedkyně se nadechla a spustila: „ Vaše neznalost a neinformovanost je zarážející. Na vysvětlování bych potřebovala daleko více času a prostoru. Ale zkusím to jinak. Položím vám nejdříve pár otázek, na které mi odpovíte ano či ne.
1. Čerpali jste loni 5 týdnů dovolené?
2. Čerpali jste příspěvek na stravování, které činí až 9 500 Kč ročně?
3. Čerpali jste příspěvek na penzijní připojištění a to až 7 200 Kč za rok?
4. Dostali jste firemní odměnu ve výši 2 000 Kč při pracovním jubilu?
5. Dostali jste SODEXHO PASS ve výši 1 700 Kč?
Vidím, že jste pokyvovali hlavami, že ano. Těch výhod je samozřejmě ještě celá řada, mohla bych v otázkách pokračovat, ale to mi prozatím stačí. A teď se zeptám, na jakém základě jste čerpali výhody, kdo vám dal ty peníze, je to povinnost zaměstnavatele dána zákonem?“
Předsedkyně polkla sousto a pokračovala: „Slyším, že na všechny otázky jste shodně řekli ano. A přitom jsem zaslechla, že výhody jsou přece dané kolektivní smlouvou. Ano, dotyčný má pravdu. Všechny tyto výhody, ať v peněžní či jiné formě, plynou z KS. A KS vyjednal s majiteli kdo? Samozřejmě odboráři. Takže, když to shrnu, výhody vyjednané odbory jsou využívané všemi pracovníky. A to je skutečnost. Lidově řečeno: odboráři si platí autobus, ve kterém si vozí zadky všichni a někteří mají ještě drzost plivat okolo sebe.“
Do debaty se znovu zapojil odborář: „ Z tvých odpovědí „předsedo“ vyplývá, že je jednodušší a ekonomicky výhodnější v odborech nebýt než být?“
„No jednodušší – ne, nevidím nic složitého být v odborech a ekonomicky výhodnější – snad pouze krátkodobě.“
„Proč jen krátkodobě?“
„Protože odbory potřebují mít určitou sílu, aby mohly říct – zastupujeme tolik a tolik odborářů. A čím víc nás bude, tím více bude hlas silnější a pozice pro vyjednávání lepší. A když odbory nebudou, tak kdo něco vyjedná? Půjde někdo z vás, co tady sedíte, na konci roku za svým nadřízeným a bude požadovat navýšení platu, zvýšení příspěvku na stravu, na připojištění nebo bude požadovat jiné výhody ke svému platu? Jak se tak dívám okolo, asi nikdo. Takže se Budete raději očekávat, že majitel a jeho statutární zástupci se každým rokem smilují a přidají každému – sami od sebe, z dobré vůle, popř. aby si udělali radost?“ Kdo tedy předstoupí před zaměstnavatele? No vidíte, jedině odbory se toho ujmou právě i za Vás, kteří nejste členy.
I když předsedkyně mluvila celkem vtipně, salvy smíchu to u stolu nevyvolalo.
Debata však pokračovala dále.
„Víš, předsedo, celkem jsi mi potvrdila všechno, co jsem si myslel. Přiznám se, že jsem již několikrát koketoval s myšlenkou, že vstoupím do odborů. Ale brzdilo mne několik věcí, např. pověst z totality, možná šikana za členství v odborech a taky že nebráníte své členy – slyšel jsem, že byl odejit aktivní člen výboru.
Předsedkyně se znovu ujala slova: „Pokusím se odpovědět postupně na tyto připomínky.
1. Totalita – ano, černé období odborů“, kdy ztratily původní smysl, protože jsme si vládli sami sobě a žádní „vykořisťovatelé“ tady nebyli, s tím se opravdu nedá nic dělat. Ale časy se změnily a odbory začínají mít smysl a to čím dál víc.
2. Možná šikana ze strany zaměstnavatele za členství v odborech – domnívám se, že nehrozí. Pracujeme ve vyspělé společnosti, odbory tady nevznikly včera jako něco umělého, co sem nepatří. Že dochází ke střetům či sporům je zcela logické a dá se říci, že je to normální. A pokud se jedná o možnou šikanu ze strany jednotlivého nadřízeného, myslím si, že je to možné celkem jednoduše řešit.
3. A co se týče propuštění funkcionáře? Pravda je taková, že nelze žádného pracovníka ochránit, pokud to on sám nechce.“
„Chceš říct, předsedo, že pokud se vás odborář, kterému hrozí propuštění, obrátí, uchráníte ho?“
„No uchráníme, to je moc silné slovo. Ale mohu vám slíbit, že v případě, že odborář je-li po pracovní stránce spolehlivý a kvalitní, tak se za něho postavíme a budeme požadovat po zaměstnavateli, aby mohl dále v organizaci pracovat.“ A zároveň jsme schopni mu zajistit bezplatnou právní ochranu.
„Ještě mám poslední otázku – budu mít aspoň nějakou výhodu, že budu v odborech, kromě toho, že mohu platit členské příspěvky?“
„Ale jistě např. máme bezplatnou právní pomoc při pracovních sporech, možná sociální výpomoc v tíživých životních situacích, půjčky za výhodných podmínek, cenově zvýhodněna rekreace ve vlastních bytech v Praze, SODEXHO PASS ve výši 500 Kč za rok. A budeme se snažit, aby výhod pro naše členy bylo čím dál více.“
Po této odpovědi se začali všichni zvedat.
„Díky za školení, předsedo.“
„Pokud vám to pomohlo pochopit problematiku odborů a nejenom odborů, tak jsem ráda. A za sebe mohu slíbit, že jsem v těchto otázkách ochotná přispět kdykoliv radou“
Po této zajímavé debatě jsem přemítal, zda i další odboráři mají vždy správné argumenty pro neodboráře, když je jim vyčítáno, že sjednali malé navýšení platů, atd. Usoudil jsem, že argumenty předsedkyně, které v debatě zazněly, je nutné dostat do širšího povědomí všem zaměstnancům.
Proto jsem napsal tento příspěvek.

.

 


  • Pondělí 23. ledna 2017